Mluvíte a nikdo vám nerozumí? Kroutíte pusou, formujete podivné zvuky a není to ono? Začínáte se učit německy a bojujete s výslovností? Pojďte do toho pořádně, pojďte do toho s požitkem. Hned vám ukážu jak.

Ale moment. Nedřív vám představím tři základní písmena: A – O – U. Cože? Že na tyhle tři české skrčky není třeba oblékat přilbici?

Ohó – moment, moment. Chvíli je pořádně sledujte. Vidíte je? Jak se pomaloučku, polehoučku a téměř nenápadně plíží do německého tábora? Jak přechází hraniční čáru? A teď jsou tam! U sousedů.

Pyšně si zdobí hlavu dvěmi tečkami a myslí si, že je nepoznáme. Omyl, vidíme vás – Ä – Ö – Ü!

A jedno je jasné: návrat na českou klávesnici máte s tou věcí na hlavě nadobro zpečetěn. A na anglickou se taky nedostanete, heč. Leda když to jinak nepůjde a ještě jenom v přepisu AE, OE, UE. A my? Kašleme na vás, seďte si na severu, my jdeme zpátky do měkkého slovanského háje.

I když vlastně…momentíček, chviličku. Pšenku máme svoji, ale co když tam na severu mají něco, co my ne? Co kdyby se tam dalo něco praktického přiučit, co kdyby se tam dal někde vydělat měšec plný peněz a okoukat to, co našinec ještě neumí? Co tam takhle na chvíli nahlédnout? Lehce pootevřít dvířka germánského světa? Vcítit se do mentality, která ho utvářela?

Natřást medvědí kožešiny, naostřit dvoujsečnou sekeru. Napít se silné medoviny přímo z kozího rohu. Vyběhnout s vlky přímo k cíli. Zaryčet hrdelními zvuky.  Půjčit si od někoho sílu i to obrovské bájné kladivo a zabít všechny strachy!

Jednou ranou! Prásk!!  …. A je klid.

Teď už jen stačí vydat ten správný skřek. Ä – Ö – Ü!

Že mám jít příkladem? Klidně – tady mě máte i s ukázkou několika slovíček rovnou z praxe. Nezapomeňte si pustit zvuk.