SLOVÍČKA A JAK NA NĚ

Víte, jaké číslo vyjadřuje rozdíl mezi znalostí cizího jazyka na úrovni A2 a B1? Dva tisíce. Na úrovni A2 se totiž podle Evropského referenčního rámce očekává, že budete umět 2.000 slovíček. Na pokročilejší úrovni B1 však už nových výrazů potřebujete celé 4.000. Slova jsou zkrátka základem dorozumění. 

 

Jenže jak se slovíčka naučit? Jak se je učit pravidelně? Jaké metody zvolit, aby vás učení bavilo? 

Nechte se inspirovat, zkuste:

 

• Aplikace
• Kartotékové lístky
• Články

 

V dnešním blogu vám ukážu jak na to. Všechny tři metody totiž úspěšně kombinuji podle toho,  kolik  mám zrovna času a jak moc téma spěchá.

 

Pro větší efektivitu při přípravě na obchodní jednání totiž rozlišuji mezi slovíčky, která využiji jednou nebo občas (např. v rámci přípravy na tlumočení nějakého hodně specifického oboru) a slovíčky, která mně budou v mém každodenním životě provázet stále (např. specifické výrazy z vídeňského dialektu). Po svém mozku pak chci, aby mi výrazy uložil do krátkodobé či dlouhodobé paměti. Jenže, jak ho k tomu přimět? Jak to zařídit, abych slovíčka nezapomněla?

 

Vstávat a cvičit

 

V dětství jsem si myslela, že se jeden z těch králíků z Večerníčku, odkud toto úsloví pochází, musel dočista zbláznit. Dnes vím, že měl pravdu. Deset ranních minut věnovaných učení a procvičování slovíček prostě zabírá. Zejména, pokud s těmi slovíčky tak nejpozději do dvou dnů musíte zazářit na jednání, konferenci nebo zkoušce. To pak nezbývá než využít manuální dril podpořený elektronikou, tedy aplikaci. Mně se nejvíc osvědčila aplikace Quizlet, kam si mohu sety s vlastními slovíčky, které pak procvičuji doplňováním nebo formou hry.

 

Setřídit a napsat

 

Ano, zabere to čas. Ano, chce to úsilí. Přesto tvrdím, že jsou ručně psané kartičky s novými slovíčky k nezaplacení. Dobře si totiž vzpomínám na doby, kdy jsem je v každé volné chvíli tahala z kapsy kabátů i kabelky. Lístky jsem si tehdy popsala několika stovkami termínů z oblasti soudního tlumočnictví. Fungují totiž stoprocentně. Vždy, když už prostě hledět na žádné obrazovky. Když se jdete jen tak projít. Sednout si na chvíli na čerstvý vzduch. Když se učíte rychleji psaním než poslechem a také vždy, když vás baví si ke slovíčku psát drobné pomůcky. Ty vám pak pomohou si slovíčko lehce zapamatovat. Třeba já si tehdy na roh kartičky se slovíčky odnosný a donosný dluh – die Holschuld x die Schickschuld – nakreslila postavičku s batohem plným peněz a dvě šipky různým směrem. Oba termíny si díky tomu pamatuju dodnes.

 

Rozložit a pochopit

 

Nejlepší na konec. Ale pst, nikomu to neříkejte! Naprosto nejlepší a nejzábavnější metoda učení slovíček totiž spočívá v tom, že je pochopíte. Že se podíváte, co se za nimi skrývá. Že oceníte krásu četby článků a textů v cizím jazyce. Klasickým příkladem mohou být takové německé složeniny, které se rozkládají jedna radost. Třeba takový der Arbeitsgeber a der Arbeitsnehmer. Za tím prvním vidíme sloveso geben, takže je to ten, který práci dává, tedy zaměstnavatel. Za tím druhým stojí sloveso nehmen, tedy brát. Berete-li práci, jste zaměstnanec.