Skloňování německých členů- strategie, která zabírá
Dvanáct už vám bylo a pořád se červenáte? Věříte, že děti nosí čáp? Ale no tak! Evidentně potřebujete trošku sexuální osvěty nebo aspoň biologie. 
Tady je. Ale nebyla bych to já, abych do ní hned nevložila kousek německé gramatiky. Třeba důležité skloňování německých členů. Na základě biologie vám ukážu, jak se učit německy zábavně. Začneme u německých členů, eh broučků a kytiček. Všichni mají svého zástupce, který je „ten“ a zástupkyni, která je „ta“.
Ani němčina není výjimkou: všechno, co je mužského pohlaví je „DER“, všechno, co je pohlaví ženského je „DIE“. Že je to v češtině také tak? Omyl! Jiný kraj – jiný mrav! V německém kraji jsou nám známá pohlaví někdy najednou zcela jiné orientace (třeba ten skříň – der Schrank) a navíc jsou všechny věci, lidé, předměty apod. na svoji základní energii náležitě pyšní a dávají to najevo. Chcete-li je znovu jmenovat a určit, nechají si říkat plným titulem.
Je-li někdo ženského pohlaví, není to „Mutter“, ale „DIE Mutter“. Vedle ní pak nestojí pouze „Vater“, nýbrž „DER Vater“. A že jim to spolu sakra jde! Dokonce natolik, že to hry vstoupí „to“ – neurčité, bezpohlavní děcko – tedy „Kind“. Aj, pardón, je stejně hrdé jako rodiče – takže „DAS Kind“.
Rodinka i odpověď na otázku prvního pádu a na to, jak to říct německy je jasná.
Kdo, co? Přece „ten, ta, to“ – „DER, DIE, DAS“.
Jasné? Výborně! Můžeme přejít ke genetice, rodinným konstelacím a psychologii. Cože?
No, hele, když už jste si nechali rozmluvit tu pohádku o čápovi, snesete i další pravdu: situace v rodinách není jednoduchá. Skoro pokaždé se tam něco semele. „Ten, ta, to“ se skrývají v prvním rohu německého obýváku, ale život je nemilosrdný. Posílá je do různých pádů, bere si na naši trojici různé nástroje a kope je z rohu do rohu.
Že nevíte o jakých rozích mluvím? Přečtěte si předchozí článek na mém blogu s názvem:
Rohy jsou sice jen čtyři, ale stejně! Chceš-li přežít, musíš vypracovat strategii, říká táta. Všichni za mnou, dodává. V prvním rohu zůstame tím, kým jsme. Ve druhém a třetím rohu tam hodíme „SM“ jako „sado-maso“ a ve čtvrtém zdrhneme mimo pravidla. Dáme tam „N“ jako „nouze“.
Sledujte. Takto vypadá skloňování německých členů:
1. roh (1. pád) | kdo, co | DER |
2. roh (2. pád) | čí | DES |
3. roh (3. pád) | komu,čemu | DEM |
4. roh (4. pád) | koho,co | DEN |
Ty ses asi zbláznil, křičí máma. Rozhodně se nebudu týrat a zdrhat? To už vůbec ne. Chceš-li přežíš, musíš na to jít nenápadně a bezpečně. Použít rozum. Udělejte to jako já. V prvním rohu zůstanu tou, kterou jsem. Ve druhém a třetím rohu použiju „R“ jako „rozum“ a ve čtvrtém? Budu dělat že nic, vrátím se zpátky k sobě, takže „DIE“ a nikdo si ničeho nevšimne.
Bude to vypadat takto:
1. roh (1. pád) | kdo, co | DIE |
2. roh (2. pád) | čí | DER |
3. roh (3. pád) | komu,čemu | DER |
4. roh (4. pád) | koho,co | DIE |
„Uáááá“ řve do toho děcko. „Já se nemůžu rozhodnout, já jsem vás obou“. Nahoře i dole chci maminku. Nenápadnou a bezpečnou. V prvním a čtvrtém rohu zůstanu to, které jsem, takže „DAS“. Uprostřed chci tatínka. Ve dvojce, ve trojce to bouří, tam je akce, tam je jízda. Zkrátka „sado-maso“ po tatínkovi.
1. roh (1. pád) | kdo, co | DAS |
2. roh (2. pád) | čí | DES |
3. roh (3. pád) | komu,čemu | DEM |
4. roh (4. pád) | koho,co | DAS |
Strategie, která zabírá. Pro každého konkrétního člena či pro všechny, které jsme už jednou jmenovali. Co ale udělat s rodinkou, která se nechce shodnout? Co s nimi? Hádají se tu až hrůza, chceme-li je zachránit, musíme zakročit. Třeba pomocí těchto pravidel:
Všichni „ti i ty“, co je jich víc, budou „die“, např. lidé „DIE Leute“. V prvním a čtvrtém rohu budou opět nenápadně po mamince, takže „DIE“. A víte co? Raději i v tom druhém rohu. Maminka i rozum se musí ctít, dáme „R“. A tatínek? Ten je z toho v nouzi na třetí. Signalizuje to „N“ na trojce.
Tady to je:
1. roh (1. pád) | kdo, co | DIE |
2. roh (2. pád) | čí | DER |
3. roh (3. pád) | komu,čemu | DEN |
4. roh (4. pád) | koho,co | DIE |
A je hotovo, konec! Určití členové, členky i členčata mají jasno a to každopádně. Bez ohledu na to, do jakého rohu je život zrovna hodí.
A neurčitý otec (EIN Vater), neurčitá matka (EINE MUTTER) či děcko (EIN KIND), o kterých se zmiňujeme vůbec poprvé? Těm nárok na množné číslo zaniká a v čísle jednotném jim nezbyde nic jiného, než tuto úspěšnou strategii alespoň trošku odkoukat.
Myslím, že se jim to docela povedlo:
|
1. roh |
kdo, co | EIN | EINE | EIN |
| 2. roh | čí | EINES | EINER | EINES |
| 3. roh | komu, čemu | EINEM | EINER | EINEM |
| 4. roh | koho, co | EINEN | EINE | EIN |
Potřebujete další osvětu? Nebojte se zeptat. Jste zvědaví, co všechno naši rodinku žene z rohu do rohu? Sledujte tento blog, brzy se to dozvíte.
Viel Spass, Erfolg und Freude!
Vaše
SoF
