-1
archive,category,category-nezarazene,category-1,theme-stockholm,stockholm-core-1.2.1,woocommerce-no-js,select-theme-ver-6.8,ajax_fade,page_not_loaded, vertical_menu_transparency vertical_menu_transparency_on,menu-animation-underline,header_top_hide_on_mobile,,qode_menu_center,qode-single-product-thumbs-below,woocommerce-page-builder,wpb-js-composer js-comp-ver-6.4.2,vc_responsive,elementor-default,elementor-kit-24771

Slovíčka a jak na ně

tři metody, které zaberou

Víte, jaké číslo vyjadřuje rozdíl mezi znalostí cizího jazyka na úrovni A2 a B1? Dva tisíce. Na úrovni A2 se totiž podle Evropského referenčního rámce očekává, že budete umět 2.000 slovíček. Na pokročilejší úrovni B1 však už nových výrazů potřebujete celé 4.000. Slova jsou zkrátka základem dorozumění. 

 

Jenže jak se slovíčka naučit? Jak se je učit pravidelně? Jaké metody zvolit, aby vás učení bavilo? 

Nechte se inspirovat, zkuste:

 

  • Aplikace
  • Kartotékové lístky
  • Články

 

V dnešním blogu vám ukážu jak na to. Všechny tři metody totiž úspěšně kombinuji podle toho,  kolik  mám zrovna času a jak moc téma spěchá.

 

Pro větší efektivitu při přípravě na obchodní jednání totiž rozlišuji mezi slovíčky, která využiji jednou nebo občas (např. v rámci přípravy na tlumočení nějakého hodně specifického oboru) a slovíčky, která mně budou v mém každodenním životě provázet stále (např. specifické výrazy z vídeňského dialektu). Po svém mozku pak chci, aby mi výrazy uložil do krátkodobé či dlouhodobé paměti. Jenže, jak ho k tomu přimět? Jak to zařídit, abych slovíčka nezapomněla?

 

Vstávat a cvičit

 

V dětství jsem si myslela, že se jeden z těch králíků z Večerníčku, odkud toto úsloví pochází, musel dočista zbláznit. Dnes vím, že měl pravdu. Deset ranních minut věnovaných učení a procvičování slovíček prostě zabírá. Zejména, pokud s těmi slovíčky tak nejpozději do dvou dnů musíte zazářit na jednání, konferenci nebo zkoušce. To pak nezbývá než využít manuální dril podpořený elektronikou, tedy aplikaci. Mně se nejvíc osvědčila aplikace Quizlet, kam si mohu sety s vlastními slovíčky, které pak procvičuji doplňováním nebo formou hry.

 

Setřídit a napsat

 

Ano, zabere to čas. Ano, chce to úsilí. Přesto tvrdím, že jsou ručně psané kartičky s novými slovíčky k nezaplacení. Dobře si totiž vzpomínám na doby, kdy jsem je v každé volné chvíli tahala z kapsy kabátů i kabelky. Lístky jsem si tehdy popsala několika stovkami termínů z oblasti soudního tlumočnictví. Fungují totiž stoprocentně. Vždy, když už prostě hledět na žádné obrazovky. Když se jdete jen tak projít. Sednout si na chvíli na čerstvý vzduch. Když se učíte rychleji psaním než poslechem a také vždy, když vás baví si ke slovíčku psát drobné pomůcky. Ty vám pak pomohou si slovíčko lehce zapamatovat. Třeba já si tehdy na roh kartičky se slovíčky odnosný a donosný dluh – die Holschuld x die Schickschuld – nakreslila postavičku s batohem plným peněz a dvě šipky různým směrem. Oba termíny si díky tomu pamatuju dodnes.

 

Rozložit a pochopit

 

Nejlepší na konec. Ale pst, nikomu to neříkejte! Naprosto nejlepší a nejzábavnější metoda učení slovíček totiž spočívá v tom, že je pochopíte. Že se podíváte, co se za nimi skrývá. Že oceníte krásu četby článků a textů v cizím jazyce. Klasickým příkladem mohou být takové německé složeniny, které se rozkládají jedna radost. Třeba takový der Arbeitsgeber a der Arbeitsnehmer. Za tím prvním vidíme sloveso geben, takže je to ten, který práci dává, tedy zaměstnavatel. Za tím druhým stojí sloveso nehmen, tedy brát. Berete-li práci, jste zaměstnanec.  

 

Chcete se efektivně naučit slovíčka, která využijete? Chcete být zaměstnancem s vyšším platem? Chcete pracovat v německy mluvící zemi?

Přeji vám, ať vás učení slovíček i práce baví!

Vaše

SoF

Jak využít vlastní chyby

Udělej chybu, letíme!

Bojíte se chyb? Děsí vás, že se v cizím jazyce spletete? Zvládáte německé členy, skloňování, časování, ale obáváte se mluvit? Kladete si otázku co se stane, když uděláte chybu?

 

Vítejte mezi námi, smrtelníky

 

Jste na tom totiž stejně, jako všichni ostatní. Jste normální. Stejně jako je naprosto normální dělat chyby. Plést koncovky přídavných jmen. Zapomínat slovíčka. Tápat v rodech podstatných jmen. Procházet krajinou němčiny a občas v ní pořádně zabloudit. Pojďme však nahlédnout k těm, kteří bloudit skutečně umějí. 

 

Buďte jako indiáni – dělejte chyby

 

Věděli jste, že Pueblo indiáni dělají chyby? Záměrně a promyšleně. Vetkávají je do svých jinak naprosto dokonalých ručně tkaných látek. Každý výrobek tak získá malý kaz. Původní národy totiž dobře ví,  že dokonalé je jenom to, co přichází shůry. Lidské je chybovat.

Uf, konečně! Nevím jak vám, ale mě se po tomto zjištění ulevilo. Rázem si odpouštím dnešní trošku připálenou vaječnou omeletu i nečitelně zapsané poznámky ze včerejšího workshopu na téma online vzdělávání. Látka mého žití má dva kazové uzly, jsem člověkem, mám splněno.

Nejvyšší čas vyrazit za dokonalostí, jdu do přírody. Je překrásně zelená, jdu po cestě kousek od rakousko-slovenských hranic lemované stromy s perfektními květy. A najednou?

 

Památník letectví! Krásně nedokonalý s přímo ukázkovou hrubkou vytesanou přímo do kamene. Má být totiž správně věnovám (komu,čemu):  VŠEM – ALLEN, ale není. Na pomníku je napsáno pouhé ALLE, které bez koncovky -N na konci znamená VŠICHNI (kdo,co). Na pomníku je tedy přímo do mramoru nesmazatelně a vytesaná hrubka. Klasická chyba, ukázková nedokonalost.

 

Chyby, které tě naučí létat

 

A přesto oslava! Pocta všem, kteří naučili stroje létat. Památka všech pokusů a omylů, ztroskotání, oslava vítězství člověka nad hmotou, oslava prvního bezmotorového létaní v příhraničním prostoru. A že je na kameni chyba? Pche! No a? Tu lze vždycky opravit! Obyčejnou fixou, pár ranami do kamene. Důležité je jen jedno: každou chybu, kterou uděláte dnes, už pravděpodobně neuděláte zítra.

 

Výsledek, který se počítá

 

Žádná chyba totiž není tak důležitá jako výsledek. Jako umění se nevzdát, umění se zvednout, umění to zkusit. Udělat to znovu a možná stejně nebo o malou trošičku lépe. Roztáhnout křídla a letět. Přes hranice mateřského jazyka, do cizích zemí, ke svobodě! Chcete letět správným směrem? Leťte se mnou! Naučím vás, jak si to pořádně užít. 

 

 

Hledáte bezpečný prostor, kde můžete chybovat jedna radost? Místo, kde se mi můžete svěřit se vším, co vám v němčině brání roztáhnout křídla? Vstupte do mé facebookové skupiny Němčina do práce i pro život. Ukážu vám, jak se v němčině létá ke hvězdám :). 

Vaše

SoF

JAK SE NĚMECKY NEUČIT, ALE NAUČIT

nejdou ti jazyky? čti dál...

Nejdou ti jazyky! Čti dál …

 

Ukážu ti proč. Ukážu ti jak z toho ven. A nakonec? Budeš v pohodě 😊.

 

Ale postupně. Od začátku, který se v mém případě datuje rokem 2001. Tehdy jsem (se) totiž začala učit. Španělštinu a angličtinu sebe, němčinu ostatní. Tehdy jsem si totiž také začala dělat čárky. Za každého ze studentů, který řekl větu typu:

 

Jazyky mně nejdou.

Nikdy se to nenaučím.

Neleze mi to do hlavy.

 

Věty, na kterých by se dalo cvičit vytváření záporů. Věty, které vychází z negativních životních zkušeností a mentálních nastavení, které studenti získali v rodině či ve škole. Věty, které  bych měla jako správná učitelka začít vyvracet.

 

Moment, vyvracet?

 

Já, která vždy tvrdila to stejné o matematice, fyzice a chemii? Já, která sice vím, jak se leccos technického řekne, ale techniku dodnes nechápu a novou žárovku zvládnu koupit až na třetí pokus? Já, která některá ta „ne“ sama používám?

 

Ne, to nepůjde.

 

Čárky ve statistice sice zůstaly, vedu si ji stále, ale moje odpověď studentům byla a je jasná.

 

Přestaň si slibovat vzdušné zámky. Přestaň si dávat nereálné cíle. Přestaň se mučit, nesrovnávej se s ostatními. Vydechni.

 

Zapomeň na všechna ta „musím“. Musím se neučit cizí jazyk. Musím začít mluvit. Musím pochopit způsobová slovesa. Musím rychle zvládnout nová slovíčka.

 

NEMUSÍŠ.

 

Účelem výuky čehokoliv totiž není cíl, ale proces. Hra samotná. Nesoustřeď se na jeden konkrétní úspěch, ale na proces zlepšování. Zkrátka vyraž, běž! Začni dávat pravou nohu před levou. Vykašli se na rychlost, dělej krůčky, užívej si každý metr. Každý malý úkon bude zdrojem tvého budoucího potenciálu. Tvého lepšího já. Každým krokem budeš hlasovat pro člověka, kterým se chceš v budoucnu stát.

 

Neříkej si, co chceš, co musíš, řekni si KÝM chceš být: 

 

  • Organizátorkou vlastních dovolených, která si objedná bez pomoci překladače a zařídí ubytování bez cestovní kanceláře?
  • Samostatným jedincem, který si najde práci v zahraničí bez pracovní agentury?
  • Rovnocenným obchodním partnerem, který vyjednává o cenách a nových obchodních příležitostech?
  • Členkou týmu zahraničního zaměstnavatele, která se vyjadřuje ke všemu, co je důležité?
  • Člověkem se znalostí jazyka, který si hledá informace i mimo český rybníček?
  • Nadšeným Evropanem či Evropankou zastávajícím hodnoty tolerance se znalostí kultury sousední země?
  • Studentem, který to při zkoušce všem natře?

 

Vyber si, zvol si, doplň vlastní možnost. Vybarvi si svoji identitu, svého „avatára“, kterého budeš milovat, protože teď začíná ta pravá hra.

 

Budeme sbírat důkazy. Když si totiž zajdete do posilovny, jste možná tím, kdo rád sportuje. Když začnete vařit, budete možná tím, kdo miluje roli kuchaře. Když si koupíte kytaru, je vaším možným „avatárem“ muzikant.

 

Ale jde to i obráceně. Nevíš, kým bys chtěl(a) být? Koho hrát? Kým se ve svém budoucím životě stát? Tím, tím nebo všemi? Dej si čas, přemýšlej. Vciť se do své role či rolí. Co by bylo, kdyby?

 

Co asi dělá takový Evropan? Čte zahraniční tisk? Poslouchá podcasty?

 

Co by měla umět plnohodnotná členka týmu u zahraničního zaměstnavatele? Říct svůj názor? Diskutovat na úrovni?

Co byste doporučili uchazeči o zaměstnání, aby se necítil nervózní? Trénovat poslech, aby zvládnul přijímací pohovor? Naučit se základní fráze, které mu pomohou získat lepší pozici a odpovídající plat?

 

Zkus to, hrej si a dělej si čárky. Sbírej si vlastní důkazní materiál, že ti to jde.

 

Zkusila ses podívat na ubytování v Alpách, proklikala ses německým formulářem až k objednávce správného pokoje, dětskou přistýlku už nedáš, ale stejně to byla sranda? Výborně, přesně to se počítá! Čárka.

 

Rozhodl ses pro Evropana, přemýšlíš ze které země by měl být, vyhrálo Německo, podíval ses na dokument o Berlíně a chceš se tam podívat? Skvělé. Udělej si čárku.

 

Poslouchala jsi podcast o tom, jak vést diskuze, nerozumíš ani slovo, jsi frustrovaná? Pusť to k vodě. Dobrá předsevzetí vydrží maximálně do prvního týdne v lednu, my hledáme životní identitu. Zkus si třeba číst. Zkus cokoliv, co tě napadne, sbírej čárky.

 

Hromadící se důkazy, které postupně změní tvé přesvědčení a tvůj vlastní sebeobraz. Ten postupně vytvoří tvé lepší já. Jedna čárka nic neovlivní, ale když jich máš víc, máš novou identitu.

 

Zapomeneš na stresující cíle, tabulky, mentální nastavení, která tě brzdí. Postupně změníš to, KÝM jsi.

Budeš svým vlastním tvůrcem, svoji vlastní stvořitelkou, budeš si věřit, budeš se milovat. Budeš v pohodě.

 

A každý člověk v pohodě je velkým krokem k laskavějšímu světu. Ke světu, ve kterém stojí za to žít.

 

Potřebujete s hledáním čárek „helfnout“? Neváhejte se ozvat!

 

Na svém webu mám spoustu možností, kde si můžete vyzkoušet tu pravou čárku získat. V sekci Němčina zdarma najdete tipy na četbu, počítačové hry, poslechy i možnost obdběru Školičky špílem, což je pravidelná dávka hravé gramatiky, která vás konečně naučí šprechtit.

Viel Spaß, Erfolg und Freude nejenom při výuce jazyků.

Vaše

SoF

4. pád – odpověď na otázku WOHIN/KAM

HA, zajíc!

Ha, vajíčka obarvená, mazanec upečený, strategie (jakoby)útěku před cháskou mužského pohlaví vymakaná do posledního detailu. Jdu… umývat okna?

 

Ale kdeže. Jdu (si) obstarat víno, letošní Velikonoce strávím v Čechách.

A pak to přijde. „Nikam! Letos jedeme za tebou – do Vídně!“

 

„Cože?“, úlekem mi zaskočilo. „Víte vy vůbec, co to znamená?“.

 

Sbohem, česká pohodo! Sbohem, Josefe Lado! Sbohem, mrskačky! Nikdy jsem netušila, že se mi po vás bude stýskat, ale situace je vážná. Kritická! Je třeba okamžitě vypátrat zajíce! A ne ledajakého. Velikonočního.

 

Symbol plodnosti a nastávajícího jara. Ušáka, který ve všech německy mluvících zemích vejce schovává. Ano, čtete dobře. Schovává.

 

Vědět to před dvaceti a více lety, šla bych studovat angličtinu. V Anglii prý královna na Velikonoce rozdává mince. No nic, pozdě. Je třeba zjistit, KAM ten chlupatec odhopkal letos. KAM ty zatracený vejce dal? KAM návštěvu zavést, aby to byla naprostá bomba? Odhazuji sklenici, odkládám rozpité víno, utíkám pro telefon. Nezbývá, než se s někým poradit. Volám své studentce, která se u mě učí německy. Začaly jsme na nule, dnes mluví skvěle, pracuje v bance, určitě bude vědět.

 

KAM? … WOHIN?“ hláskuju jí do sluchátka ve dvou jazycích a obouvám si boty.

„Do čtvrtého pádu!“ ozývá se odpověď a na mě jdou mrákoty.

 

Samozřejmě, že jo! Jistěže, jak jinak! Odpovídám-li v němčině na otázku KAM, vyberu si jednu z takzvaných „veksláckých předložek“ a vyskloňuju člen podstatného jména do čtvrtého pádu.

 

Co jsou to „vekslácké předložky“? Děcka, nezlobte, paní učitelka spěchá.

 

Přece takové ty předložky, co to střídají. Takové ty „prostitutky“, které jdou jednou se třetím a jednou se čtvrtým. Pádem. A jako odpověď na otázku KAM jdou pokaždé se čtvrtým. Pádem.

 

Pracně budovaná image paní učitelky a studované germanistky je v prachu, ale já vás varovala.

Spěchám.

Já hledám hlodavce.

 

Volám svému rakouskému kamarádovi, opakuji to stejné: „WOHIN?“. „Versuche es mit A…“ odpovídá. Ne, rozhodně ne! Versuchen znamená „zkusit“ a jestli mi chce říct, že to mám zkusit s AKUZATIVEM, tak to už bych nemusela přežít.

 

Akkusativ je totiž německý výraz pro jaký pád? Správně! Čtvrtý! A ten se používá kdy? Když odpovídáme na otázku WOHIN. A WOHIN znamená co? KAM!!

 

Výborně. Zpátky k té chlupaté potvoře.

 

Chci ta nejkrásnější místa, kde se nachází  nejlepší vychytávky. Zaručené turistické atrakce. Květinová krása, kulinářské zážitky, zajímavá historie. KAM je vídeňský zajíc schoval letos?

 

„No vždyť ti to říkám“ směje se můj vídeňský kamarád. „Zkus to s AKTUÁLNÍMI tipy! Dodám ti je přímo v gramaticky správném pořadí. První bude rodu mužského, druhý rodu ženského, nakonec přijde rod střední“: 

 

DER MARKT / TRH

DIE GÄRTNEREI / ZAHRADNICTVÍ

DAS STADTZENTRUM / CENTRUM MĚSTA

 

WOHIN genau / KAM přesně?“ vyletí ze mě na oplátku, asi už fakt blbnu.

 

AUF DEN MARKT / NA TRH

IN DIE GÄRTNEREI / DO ZAHRADNICTVÍ

IN DAS (INS) STADTZENTRUM / DO CENTRA MĚSTA

 

 

Na skvostně upravený velikonční trh před zámkem Schönbrunn, do známého venkovního zahradnictví plné jarní tematické výzdoby Gärten HirschstettenL, do centra města na náměstí Am Hof plné kraslic. Zajíci tam letos skáčou jedna radost.

Pochybujete? Skočte si tam taky!

 

Netrefíte členy? Zopakujte si jejich skloňování v mém předchozím článku s názvem „Tři určití členové německé rodiny – strategie, která zabírá“. Najdete v něm gramatiku, kterou pochopíte hop hop :).

Pěkné Velikonoce neboli Frohe Ostern!

Vaše

SoF

3. pád – ODPOVĚĎ NA OTÁZKU WO/KDE

WO WIENER SCHNITZEL ESSEN IN WIEN... ANEB K ŘÍZKU? tUDY!

Jó, jasně. Máme tu ve Vídni historii na každém rohu, koncerty světového významu, habsburgské památky kam oko dohlédne a botanické zahrady. Máme tu jména jako je Sisi, Mozart, Beethoven a obrovské kolo v Prateru. Jenže nejpozději v poledne má každý správný turista naprosto jasno!

 

Nejpoužívanější německé tázací zájmeno je WO/KDE. Takže rychle, ke stolu! Ke Googlu! Druhá nejčastější vyhledávaná otázka zní:

 

KDE najdu ten správný řízek?

Ten vídeňský! Nejlépe z telecího masa (vom Kalb), dozlatova propečený. Dietně tenounký, svůdně rozprostřený přes celý talíř. S lehkou salátovou dekorací, kapičkou citrónu, křupavou kůrčičkou a proslulým bramborovým salátem.

 

 

Že tuhle specialitu dobře znáte? Chachá. Ale kdeže! Shoda s českým kolegou je čistě náhodná, vídeňský chlapík má zcela jinou chuť. Označení „der Schnitzel“ zde získává přímo mezinárodní rozměry.

 

 

Dostává se ve formě slovíčka „die Schnitzeljagd“ do hry pro děti, kterou v Čechách známe pod pojmem „stopovačka“. Že jste nic takového nikdy nehráli a nevíte, kde dobrotu hledat? Nezoufejte! Od toho jsem tu já, moje rubrika „Němčina s požitkem“ neboli „Deutsch mit Genuss“, kterou můžete sledovat každý pátek v naší facebookové skupinv

.

A také moje osobní a s láskou vyzkoušené tipy na místa, KDE (WO) si tento vídeňský zážitek nejvíce užijete. Řízky totiž miluju, stejně jako němčinu.

 

 

Takže ještě než se dáte do jídla, slibte mi, prosím, jediné: zapamatujte si, že odpověď na německou otázku KDE (WO) vyžaduje vyskloňování německých členů do třetího pádu.  Vypadá to takto:

 

 

Otázka:                                                     KDE si dáme ten nejlepší vídeňský řízek?

                                                                  WO essen wir den besten Wiener Schnitzel?

 

 

V restauraci, v kavárně a v parku! Tato místa mají jsou v němčině rodu středního, tedy: DAS Restaurant, DAS Kaffeehaus nebo rodu mužského, tedy DER Park. Jedna ze správných odpovědí proto zní: 

Svěle rezonuje s třetinkou piva, které se ve Vídni říká „Seidel“ nebo čtvrtinkou (0,25 l) či osminkou (0,125 l) dobrého vína, kterou si objednáte slovíčky  „Viertel“ nebo „Achtel“. Nechte si chutnat! Lassen Sie sich schmecken! Dobrou chuť! Mahlzeit!

 

A dobře si odpočiňte. Příště totiž půjdeme na výlet. KAM? Nechte se překvapit!

Už se těším.

Vaše 

SoF

SKLOŇOVÁNÍ ČLENŮ

tři určití členové německé rodiny - strategie, která zabírá

Dvanáct už vám bylo a pořád se červenáte? Věříte, že děti nosí čáp? Ale no tak! Evidentně potřebujete trošku sexuální osvěty nebo aspoň biologie 😊. Tady je:

 

Téměř všechno na světě se vyskytuje ve dvou základních energiích – mužské a ženské. Broučci, zvířátka, kytičky, věcičky i lidé. Všichni mají svého zástupce, který je „ten“ a zástupkyni, která je „ta“.

 

Ani němčina není výjimkou: všechno, co je mužského pohlaví je „DER“, všechno, co je pohlaví ženského je „DIE“. Že je to v češtině také tak? Omyl! Jiný kraj – jiný mrav! V německém kraji jsou nám známá pohlaví někdy najednou zcela jiné orientace (třeba „ten“ skříň – „der“ Schrank) a navíc jsou všechny věci, lidé, předměty apod. na svoji základní energii náležitě pyšní a dávají to najevo. Chcete-li je znovu jmenovat a určit, nechají si říkat plným titulem.

 

Je-li někdo ženského pohlaví, není to „Mutter“, ale  DIE Mutter“. Vedle ní pak nestojí pouze „Vater“, nýbrž DER Vater“. A že jim to spolu sakra jde! Dokonce natolik, že to hry vstoupí „to“ – neurčité, bezpohlavní děcko – tedy „Kind“. Aj, pardón, je stejně hrdé jako rodiče – takže DAS Kind“.

 

Rodinka i odpověď na otázku prvního pádu je tak kompletní.

 

Kdo, co? Přece  „ten, ta, to“ – „DER, DIE, DAS“.

 

Jasné? Výborně! Můžeme přejít ke genetice, rodinným konstelacím a psychologii. Cože?

 

No, hele, když už jste si nechali rozmluvit tu pohádku o čápovi, snesete i další pravdu: situace v rodinách není jednoduchá. Skoro pokaždé se tam něco semele. „Ten, ta, to“ se skrývají v prvním rohu německého obýváku, ale život je nemilosrdný. Posílá je do různých pádů, bere si na naši trojici různé nástroje a kope je z rohu do rohu.

 

Že nevíte o jakých rozích mluvím? Přečtěte si předchozí článek na mém blogu s názvem:

Rohy jsou sice jen čtyři, ale stejně! Chceš-li přežít, musíš vypracovat strategii, říká táta. Všichni za mnou, dodává. V prvním rohu zůstame tím, kým jsme. Ve druhém a třetím rohu tam hodíme „SM“ jako „sado-maso“ a ve čtvrtém zdrhneme mimo pravidla. Dáme tam „N“ jako „nouze“.

Sledujte:

 

 

 

 

1. roh

kdo, co

DER

2. roh

čí

DES

3. roh

komu,čemu

DEM

4. roh

koho,co

DEN

 

READ MORE

NĚMECKÉ PÁDY

NĚMECKÝ OBÝVÁK MÁ JEN ČTYŘI ROHY

Ah. To jste vy – studentky a studenti němčiny z Čech! No, tak taky jste mohli zazvonit, že? Ohlásit se předem a ne nám vlítnout rovnou do obýváku. Víte přece, že v němčině máme rádi pravidla. Ach so, ono to není návštěva, ale vPÁD? Wie bitte? 

 

Pád? To je to, co vás v němčině zajímá? Jo dokonce pády a hned všechny a každoPÁDně bez zábran? No, ehm… Jak bych vám to řekla. Bojím se, že vás zklamu. Německý obývák má jenom čtyři rohy. Opravdu. Vlastně poslední dobou už jenom tři, ten druhý se nám trochu ztrácí. Žádné pikantnosti českého typu tu tedy, prosím, nečekejte. Ale dobře, vezmu to postupně.

 

V prvním rohu jsou hlavní hráči – tedy WER, WAS (kdo, co). Tedy například já, můj přítel a pes.

 

Ve druhém rohu si určíme co je čí, abychom se nehádali, říkám přece, že máme rádi jasno. Takže WESSEN (čí). Jo a zatím mi na něj nesahejte, ano? Ne na přítele, na ten pád. Sice nám postupně mizí, užívá se čím dál méně, vytlačuje ho ofenzíva támhle odnaproti z trojky, ale ještě stále se užívá. Čí – tedy například můj, přítelův a psův.

 

A třetí roh, tedy pád? Tam se rozhodneme WEM (komu, čemu) to dáme. Tedy buď psovi nebo vám. A to si samozřejmě neberte osobně.

 

No a do čtvrtého rohu si můžeme třeba stoupnout, protože nás tam pěkně uvidíte. Pád se totiž jmenuje WEN, WAS (koho, co) a na ty se kouká opravdu skvěle. Stejně jako na mě nebo na psa. Hele, hele – na přítele samozřejmě taky, ale do toho vám nic není.

 

Protože to by tak hrálo. To by se vám tak líbilo. Tahat sem ty české móresy nebo dokonce pátý pád. Volat tu: „Hynku, Viléme, Markéto!“. Nic takového. V němčině je přesně ten, koho jsme určili prvním pádem a není tu třeba na nikoho halekat.  S tím jsou spojeny jenom problémy. To pak máte všude tak plno, že pomalu nevíte ani „o kom“ ani „o čem“. Potřebujete šestý pád, abyste si to ujasnili.

 

Kdepak ty věci, náš německý obýváček má rohy čtyři a dost. Užijeme tu tolik legrace, že byste koukali.

 

Ale na jednu věc se vás přece jen musím zeptat. Tedy jako… přítel tu není a pes je nahluchlý. Ten … nó, však víte … sedmý pád. „S kým, čím“ ¨- to jako opravdu?

 

Já myslela, že se má zatloukat, zatloukat a zatloukat. Ale možná jsem to špatně pochopila. Nicméně jedno vám řeknu. Tohle v němčině fakt nejde. Tam se všechno zařídí pěkně doma. V útulném pokojíčku tvaru čtverce.

 

A nebojte. Kant v něm popsal záhady vesmíru, Goethe v něm napsal Fausta a rakouští politici se v něm hádají dodnes. Stačil jim, stačí mě, bude stačit i vám :).

Chcete vědět, jak si s pády správně zablbnout? Jak z německých čtyřech udělat českých sedm? 

 

Sledujte Německy v pohodě. 

 

Viel Spass, Erfolg und Freude!

Vaše

SoF

NĚMECKÁ VÝSLOVNOST

jak na německé přehlásky - stručný návod pro drsné chlapy i něžné paní

Mluvíte a nikdo vám nerozumí? Kroutíte pusou, formujete podivné zvuky a není to ono? Začínáte se učit německy a bojujete s výslovností? Pojďte do toho pořádně, pojďte do toho s požitkem. Hned vám ukážu jak.

 

Ale moment. Nedřív vám představím tři základní písmena: A – O – U. Cože? Že na tyhle tři české skrčky není třeba oblékat přilbici?

Ohó – moment, moment. Chvíli je pořádně sledujte. Vidíte je? Jak se pomaloučku, polehoučku a téměř nenápadně plíží do německého tábora? Jak přechází hraniční čáru? A teď jsou tam! U sousedů.

 

Pyšně si zdobí hlavu dvěmi tečkami a myslí si, že je nepoznáme. Omyl, vidíme vás – Ä – Ö – Ü!

 

A jedno je jasné: návrat na českou klávesnici máte s tou věcí na hlavě nadobro zpečetěn. A na anglickou se taky nedostanete, heč. Leda když to jinak nepůjde a ještě jenom v přepisu AE, OE, UE. A my? Kašleme na vás, seďte si na severu, my jdeme zpátky do měkkého slovanského háje.

 

I když vlastně…momentíček, chviličku. Pšenku máme svoji, ale co když tam na severu mají něco, co my ne? Co kdyby se tam dalo něco praktického přiučit, co kdyby se tam dal někde vydělat měšec plný peněz a okoukat to, co našinec ještě neumí? Co tam takhle na chvíli nahlédnout? Lehce pootevřít dvířka germánského světa? Vcítit se do mentality, která ho utvářela?

 

Natřást medvědí kožešiny, naostřit dvoujsečnou sekeru. Napít se silné medoviny přímo z kozího rohu. Vyběhnout s vlky přímo k cíli. Zaryčet hrdelními zvuky.  Půjčit si od někoho sílu i to obrovské bájné kladivo a zabít všechny strachy!

 

Jednou ranou! Prásk!!  …. A je klid.

 

Teď už jen stačí vydat ten správný skřek. Ä – Ö – Ü!

 

Že mám jít příkladem? Klidně – tady mě máte i s ukázkou několika slovíček rovnou z praxe. Nezapomeňte si pustit zvuk.

 

A teď se jdu kochat. Hezkými muži ze severu, jak jinak. Jsou to sice skoro samí Norové, ale tvrdé samohlásky jim jsou skvěle. A zima je tam taky jako když vyšije, vlastně vytesá. Posuďte sami:

Zajímají vás další zvláštnosti německé výslovnosti? Najdete je na mém videu

Líbí se vám germánské jazyky? Skvělé, buďte se mnou! Buďte německy v pohodě! Třeba rovnou v naší německé výukové skupině na Facebooku, kde se učíme Německy do práce i pro život. 

Viel Spass, Erfolg und Freude!

Vaše

SoF